Loď bláznů: Vincent a tekutí dědci

Loď bláznů je rodící se kniha a počítačová hra. Na těchto stránkách můžete sledovat její aktuální podobu a být svědky jejího růstu. Dále si můžete prohlédnout podsvětní pasáže této knihy; tedy čtenářsky nepřívětivý a mystikou opředený dokument, z kterého povstává text, kód a dobrodružství Vincenta na Lodi bláznů.

Kniha i hra budou rozděleny do čtyř aktů po šestnácti scénách. Na konci scény mohou být poznámky pro danou scénu (psány kurzívou), které nejsou vždy určené pro čtenářovy zraky. Zvlášť ne pro zraky těch, kteří se neradi dozvědí něco dopředu. Proto zvažte, zda chcete pokračovat ve čtení, nebo si radši chcete ještě chvíli počkat...




PDF verze s poznámkami
PDF verze bez poznámek
Audio-ochutnávka scény 2.6 Šnekův Kloubec

Akt 1

Rozpolcení

1.1  U Vincenta doma 

Vincent se po probuzení zdál sám sobě nový. Asi to bylo tím vydatným spánkem, který ho ale překvapivě spíš vyčerpal. Nejspíš kvůli tomu celonočnímu snu, ze kterého si dohromady dokázal vybavit jen několik neostrých obrysů. Měl ale tušení, že se mu během dne vrátí do paměti.

Okna byla zatažená a oheň ješte slabě plápolal. Z postele dohlédnul na stíny uzlíků na vláknech mašiny, jen ztěží rozeznatelných v dohořívajícím světle ohně.

Nový a vyčrpaný vstal aniž by rozhrnul závesy, na to by musel být ještě o něco novější. Starý Vincent totiž po ránu holdoval pokojnému přítmí. Dobelhal se až ke spíži, ze které vytáhl zbytek dortu ze včerejšího kvasu a dózu s vyschlými mušími těly. Dort si donesl ke stolu a pokračoval dál s muši dózou až k desce zavěšené na masivních lanech, nad níž se až ke stropu křižovaly vlákna pavučinového komplexu. Do toho chuchvalce chrstnul nacvičeným pohybem z dózy dávku much. A ještě druhou, ať se kluci pomějou. Pak zasedl ke stolu.

Dnes měl volno, které chtěl využít k návštěvě trhu. Už proto, že zásoba much se krátí. Ale všeho dočasu, přemýšlel žvýkaje marcipánovou krustu.

Vychutnat si právě polykané sousto mu znesnadnil pocit sebeznechucení. Nedalo se přehlídnout, že ty pavouky svým způsobem zotročil. Jistě, nedá se to srovnat s tím, jak se k nim chovají v pavoučích velkolíhních. Ale v jeho Vlákeném městečku bylo takřka čtyři krát tolik pavouků, než kolik byl schopen uživit průměrný přísun hmyzu v místnostech, které obýval. Takže byli silně odkázáni na přísun potravy od Vincenta. A on tuhle situaci využíval ke svému účelu, tedy i svému prospěchu. Prospěch tmaví účely, účel světlí prozpěšky. Snad to odčíní tím dnešním plánovaným nákupem.

Jak to udělat, nikoho nepodělat? Bolí mouchy bolest? To se mu poslední dobou honilo hlavou. No, možná ne přímo honilo, honění je až moc aktivní proces. Spíš si to tam tak hovělo. I když to je nepatřičné uchopení pro tak smutnou záležitost. Spíš si to tak, hnilo. Hnilo hlavou. Se mu jestli mouchy bolí bolest. Protože ten mechanizmus mají patrně stejný jak lidi, proto říkal že mouchy mají bolest. Otazka však je, jestli je tam ten kdo, koho bolí. A jestli jo, tak kde se vytratí. Bolí bolest výpočty na mašinách? Uždibuje z poslednýho majstrkusu marcipánu, kterýžto si škudlil nakonec.

  • Vincent je nám představen a vidíme jeho tajné vynálezy.

Vincent je členem letitého a slovutného provaznického rodu (něco jako vědecká aristokracie). Studuje v provaznickém cechu na mistra provazníka. Studium ho opravdu baví, ale je rozerván pocitem, že zaseknutím se na provazech provaznické umění plně nevyužívá svůj obecný potenciál. Je fascinován špagátikou (Tokkostská věda ekvivalentní informatice realizující se nad “provazovými tkalcovskými turingovskými stravy”) a tak jí cítí ve všem, což je v kontrastu s konzervativním učením provaznického cechu, jehož je jeho rod od nepaměti součástí. Cech totiž chápe hledání špagátiky jinde než v provazových strojích za pavědu. A koketovat s pavědou (zvlášť pokud jste mladíkem v etablovaném rodu špagátníků) je v tomto městě obzvlášť hazardní. Vincek je v tomto ohledu nerozvážným mladickým rebelem a tak mu tu a tam ujede nějaká nevhodná poznámka; či dokonce, v záchvatu naivity a pod náporem dobrého ale neklasického nápadu, něco kontroverzního oficiálně navrhne jako řešení. (Rodiče pro něj mají pochopení, ale zároveň na něj tlačí, aby si nekazil reputaci a své nápady realizoval jen potají - tím spíš že kvůli jeho reputaci přichází k úhoně i jejich reputace.)

Vynálezy:

Je jich několik, na high-levelu tvoří konzistentní celek, ale tento celek prohlédne až Horajz při špiclování. Sám Vincek tento celek tuší jen intuitivně, první explicitní vyslovení je až od Horacia (oficiální znení Horajzova jména).

Jeden z vynálezů je fyzická examplifikace krabičkovýho principu v TIMovskym (the incredible machines) duchu. (Např něco jako ta naše kalkulačka.)

Další vynález obsahuje ekonomické interakce. Vincent si udržuje populaci nákupních-a-prodejních strategií, kterym pravidelně ve fitness-proporčních poměrech rozděluje část svýho kapesnýho. Ty který hospodařej líp tak dostávaj dál větší poměr. Nepoužívá tohle názvosloví, ale kryptičtější, ale zároveň přirozenější pro Tokkost.

Další vynález by mohl bejt ohledně zobrazování textů a procesů v 2D způsobu - na rozdíl od 1D provazového způsobu, kterym se v Tokkosti píše a počítá - a tedy způsobem jakym to děláme my. Jedná se o propojení turingovskejch a tkalcovskejch stavů, tzn že se uplete plátno do kterého se vplétají jehlou linky - digitální mřížka a do které se vkreslují křivky. Ať už ku kreslení či psaní.

Bylo by dobrý to napasovat na XAOS, zatim máme:

TIM-krabice ... A
obchodníčci ... S
2D vizualizace ... O
A teda zbývá X.


1.2  Na trhu 

Horajze Schpacha jeho práce vlastně docela bavila. Pravda, někdy se těsně po usnutí s trhnutím probudí a vyděšeně se snaží zahnat divoké obrazy, které se formují při pádu do limbu. Kdyby byl kupec jako jeho otec, pronásledovaly by ho tak nanejvíš položkové sumáře. Sumáře jsou snesitelnější než ty šílené grimasy. Stohy škrabošek. Děti plovoucí v peří.

Za deního světla ho však nic podobného netrápilo. Jakožto služebně mladý člen tereního sboru dostával jednodušší případy. Na svůj dnešní subjekt vyčká na náměstí Wubuzzu-Ziff, trhu s živým i mrtvým. Doufal, že nebude čekat nadarmo. Přeci jenom veřejní informátoři bývají méně spolehliví, než ti interní.

Sotva dokouřil třetí napěchování Mdlé, subjekt se opravdu dostavil. Horajz ho nenápadně sledoval z povzdálí.

"Subjekt podle očekávání zamířil přímo ke stanu s živými kachnami. Zatím nezaznamenán žádný vedlejší projev anarchie," obratně uzloval. V uzlování byl Horajs Shpach přeborník, dokázal uzlovat nenápadně ve tmě své hluboké kapsy.

"Subjekt nakoupil dvě klece, každá po třech živých kachnách," přiuzlovaly hbyté prsty.

  • Vincent na trhu kupuje kachny a jede je vypustit
  • Horajz ho přitom sleduje a 'pochopí Vincentův high-level'.

Jako výsledek vnitrocechovního pletichaření je na Vincenta nasazen tajný agent Horajz Schpach. Ten odhalí jeho akt dobroty s kachnami (Vincent na trhu s živým a mrtvým koupí živé kachny a pustí je ven), ale reinterpretuje to jako důkaz jeho konormality (tady mám dva kandidáty na, to co by mohla bejt ta konormalita - každopádně by to mělo bejt něco co je Horajzem (důvtipně) pochopeno jako pokus provozovat špagátiku (informatiku) mimo rámec provazů (konvenčních počítačů), a buď by to mohl bejt nějakej TIM-like contraption (kde ale neni jasný jak do toho zapadá že je pustí na svobodu - ale už jen nějaká variace na to že on je ten článek v tom řetezu akcí, jehož climax je manifestován tím vypuštěním kachen) - a nebo - by to mohlo bejt udělaný skrz fascinaci trhem jakožto výpočetnim procesem (kachny se koupěj na trhu proto ten trh) - nebo ideálně nějakou elegantní kombinací obojího).


1.3  Na Výpusti 

1.4  Proces 

... Horajz zakončí svou řeč básní:
'Koukám - hrajeme hru:
Kniha stroj komentuje.
Kniho, hře buď předlohou!
Ať stroj se hrou vykresluje.'

Dojde k procesu ve kterém je Vincent nařčen z těchto vin - z pohledu Vinckových rodičů se jedná o značnou šlamastiku, ale díky svému vlivu a dobrým právníkům jsou přesvědčeni, že to pro Vincenta dopadne nakonec, víceměně dobře - nejvíc se bojí aby Vincent nebyl exemplárně vypuzen z cechu, ale možnost lodi jim nepřipadá prakticky reálná. První plot turning point (kulminace prvního aktu) nastává ve chvíli, kdy Vincent přizná, že Horajzova teorie je pravdivá - na začátku procesu je Vincek vystrašen, zhnusen a rozzuřen - jak však Horajz vypovídá svou teorii je Vincent víc a víc fascinován teorií, kterou Horajz zplodil - ne proto, že by to jak to Horajz popisuje on sám původně zamýšlel, ale protože mu jeho výpověď přinese právě ty chybějící kousky skládanky jeho několika podporjektů, na jejichž propojení usilovně pracoval. Fízl Schpach je tedy první kdo ho pochopil, dokonce dřív než to stihl on sám (nutno podotknout, že samotný Horajzův popis pro nezasvěceného - tedy pro každého krom Vincenta a Schpacha - zní exemplárně šíleně: například rodiče když slyší takto nesmyslnou výpověď (eso v rukávu žaloby) tak mají radost, že je vítězství snazší než doufaly). Vykolejen, rozradostňen a vypsychnut touto skutečností Vincent zažívá vnitřní boj mezi dvěma akcemi: buďto jít podle původního plánu a zapírat, zapírat, zapírat; nebo se mučednicky přiznat. Nakonec se přiznává. Což z něj dělá vcelku oběktivně blázna - protože dobrovolně uznat své bláznovství ve společnosti potírající bláznosvství je forma bláznovství. A zároveň vznešená forma svobody. Díky tomu cítí niterně rozpolcený pocit (který se možná reálně podepíše na jeho příčetnosti) - jednak zažívá hlubokou intelektuálně-spirituální radost díky vhledu, který získal a že někdo sdílí jeho vizi (biť je to fízl vypovídající proti němu) - ale zároveň masivní útok paniky spůsobený praktickou katastrofou kterou tím působí sobě a svým bližním (hlavně rodičům, kteří jsou z tohoto vývoje úplně mimo).


1.5  Čekání 

  • Vincent ve vězení

1.6  Sebepráskač 

  • Horajz se udá.
  • Zmínka o tom, že Horajz má rodinu.

1.7  Loď vyplouvá 

Překvapením je, že společně s Vincentem se na lodi ocitne i Horajz. Nejspíš se udá sám, to by pěkně pasovalo na jeho pozdější sebesledování kapucíny a snahou vyléčit se likvidací Vincenta - kteréhožto postupně na lodi začne považovat za projev svého šílenství (patrně ve své první detektivní fázi - tzn než se z něj stane prorok). Hrot mrazivosti Horajzových teorií pramení z toho, že jsou vždy svou (prezentační) formou krajně šílené, ale nesou v sobě na metaforické hladině důležitý (patrně pravdivý - i když co je to pravda na metaforické úrovni) vhled. Jedním z ústředních témát se mi v tuto chvíli zdá pohled na Vincenta a Horajze jako na metafory pro bottom-up a top-down přístup k řešení problémů. Což se projevilo už tím, že Vincent nebyl schopen formulovat svojí sjednocující bottom-up teorii dřív než fízl Schpach. Tenzi mezi Vincentem a Horajzem lze chápat jako metaforu pro tenzi těchto přístupů ve společnosti - tedy pokud vezmeme ještě konkrétnější příklad - na tenzi vědy (bottom-up : Špagátolog Vincent) a náboženství (top-down : Mesiáš Horajz). Tato tenze je přirozený příznak toho, že lidi ještě nepřišli na to jak to s tim světem vlastně celý je. A je to i instance druhé fáze (ze čtyř) archetypální otočky duality (Tyto fáze jsou následující: Jednota: kdy je dualita ještě rozpuštěna ve všehomíru (expozice?) - Rozpor: zformování dvou pólů jako vzajemných antagonistů (kolize?) - Kontextualizace: nalezení rozhraní sloužícího jako kontext pro konstruktivní komunikaci polů (krize(-of-kolize?)?) - Jednota o Otočku dál: kdy se stoicky vracíme k jednotě, s vědomím její vnitřní stratifikovanosti ale bez potřeby o tom vést hlasité dišputace, spokojeni s tím, že slyšíme to předení, které realizuje proces oné duality. (climax) )

Loď je ke vzdálenému valu vedena pověřeným kapitánem (nebláznem) najímaným pro tuto práci. Ten má mladou dceru, která jede s ním na prázdninovou cestu za poznáním rodného kraje. Dalšími neblázny na palubě jsou kormidelník a mladý jinoch bezdomovec, který na loď nepozorovaně proklouzne (a ukrývá se v prostorách personálu), aby si polepšil od dosavadního nuzného života ve městě. Je velice zručný s kovovým lankem, které dokáže obratně házet jako malé lasíčko a chytat tak předměty, měkčí z nich i zvládá takto krájet. Tento personál je v oddělených prostorách lodi od zbylých vozenců.


1.8  Průzkum 

  • Vincent dělá průzkum lodi
  • První záchvěvy 'palubní mapy'.

1.9   

Dalším členem posádky je Dortmund Špaček. Jedná se o blázna posedlého představou, že pohřbívání zvířat do řeky, pokud zemřela na palubě je vysoký hřích. A proto když najde na palubě mrtvolku nějakého tvora (nejčastěji hmyz, ryba nebo pták), neváhá a vezme ji a její ostatky pochová na lodi. Tímto způsobem se velmi pozvolna (hlavně) u hlavního stěžně formuje napodobenina krajiny, kterou Vincent navštěvuje ve svých snech o setkáních s dědky. Alespoň tedy Vincentovi se to tak jeví, ale je si vědom toho, že možná se otiskuje loď do snů jak by bylo logičtější, ale dost o tom pochybuje - spíš mu přijde že dědci nastoupili na loď.


1.10  Incident na Vnější Výpusti 

Na vnější výpusti, kde se má personál od lodi odpojit dojde k chaosu,
při kterém kormidelník a dcera nestihnou vystoupit a tak zůstanou na lodi.
Stejně tak i jinoch, ten to má však v plánu od začátku.
Neví se proč se tak stalo a celá situace působí dost divně.

1.11  Kormidlo 

  • Za výpustí je třeba loď dále kormidlovat.
  • Kolem tohoto úkolu se ochomítá několik osob
  • hlavně veřejně aktivní Horajz a původní kormidelník
  • Horajz a kormidelník se tím dostávají do konfliktu.
  • Ve scéně vystupuje i kapitánova dcerka a dítě bezďák

1.12  Vyšetřování 

  • Horajz se jakožto bývalý agent rozhodne, že tuto divnou událost vyšetří.

Horajze začnou stopy vést proti kormidelníkovi. Vincentovi, který se o věc také dost zajíma (ale nedává to moc najevo), není jasné, zda Horajz tyto stopy podvrhuje, jako politickou hru o kormidlo, nebo zda jsou stopy hodnověrné. Horajz postupně formuje teorii, že kormidelník unesl dceru záměrně, aby ji pojal na další nekontrolované plavbě za (klidně nedobrovolnou) milenku. Tuto teorii dále stupňuje tím, že v určité chvili prý dokonce došlo k pokusu nebo snad i aktu znásilnění dcery kormidelníkem. Od toho jí však dle této teorie zachránil jinoch svým lankem, kterým zmrzačil kormidelníkův nešťastný úd. Kormidelník přirozeně nechce ukázat, zda je to pravda, ale chová se opravdu pohmožděně. (Co je se stalo kormidelníkovu údu? Pohmoždil si ho nesouvsle s touto událostí a Horajz toho jen lstivě využil? Nebo má snad Horajz hrůznou pravdu? Nebo ho pohmoždil sám Horajz?)

I jinoch s dcerou se chovají nezvykle a nechtějí potvrdit Horajzovu verzi, ale je to snad divné chovat se nezvykle na lodi plné bláznů? Tento pár (bezdomovec a kapitánova dcerka) však v sobě zjevně našel zalíbení.

Horajzovo vyšetřování narušuje hláškováním bývalý dvorní šašek, který byl taktéž vyhoštěn (což je u dvorních šašků ve městě běžná praxe po čtyřiceti letech vykonávání řemesla).


1.13  Lodní proces 

  • Lodní proces o Incidentu
  • Proces je však předčasně přerušen vjetím do Zákruty šílenců.

1.14  Zákruta Šílenců 

  • Únik ze Zákruty Šílenců pomocí Vincentova TIM-like contraptionu kterej foukne do plachet
  • Horajz se přitom odpojuje od skupiny a začíná jeho dobrodružství v Zákrutě.

1.15  Idyla 

  • Dění na lodi po odchodu Horajze

1.16  Zákruťský Trh 

  • Horajz potkává Katze na Zákruťském Trhu
  • A letmo potkává i Anarxa.
  • Od Katze kupuje substanci x.
Akt 2

Tuhnutí

2.1  Vstup do Válce 

Když si Vincent začal připadat na lodi více v bezpečí, realizoval svůj starý plán deníku snů. Každé ráno se před otevřením očí zamyslel, co že se mu to v noci zdálo. Když si co největší úsek v paměti několikrát projel, otevřel oči a pokusil se to zapsat. Za neklidně houpavých nocí nebylo až tak neobvyklé, že se probudil až několikrát za noc. V takových případech se snažil přemoci svou lenost a zapsat si, co si pamatoval, ještě než usne. Rano už si totiž většinou pamatoval jen několik posledních snů.

Na psaní si vyhradil jeden ze svých tří sešitů, které si zabalil sebou na palubu. Zabíraly sice dost místa, ale věřil, že se mu na palubě budou hodit. Zvlášť když v době, kdy si narychlo balil batoh, neměl žádné vyhlidky na to, jak bude plavba probíhat. A protože to nevypadalo, že by se mu v dohledné době mohla naskytnout příležitost pořídit si další sešit, volil velmi droboulinké písmo. Přesto jak dny plynuly, strany se pozvolna zaplňovaly. Pár stran po straně čtyřicet tohoto sešitu se nacházel následující zápis:

10. ledna 17— 514. 179.43 : 1.8845 : 141, 7, 99.

Sen si pamatuju od fáze, kdy jsem lenošil na letní louce. Přestože byla noc, teplota byla ideální na tričko. Zvláštní na té situaci bylo, že jsem sebou měl takový kovový předmět. Byl válcovitého tvaru a chladný na omak. Chladu jsem si hned všimnul, protože ve snech nemívám tepelné vjemy, ale najednou tu byly. Byla na něm zhruba v 5/8 rýha točící se dokola. Věnoval jsem pozornost hvězdnému nebi a v ruce si pohrával s chladivým předmětem.

V jednu chvíli jsem zabral za protější konce válce opačným směrem a předmět se rozlousknul na dvě části. Pohledl jsem na svoje ruce držící dva do sebe zaklesnuté kusy kovu. Tím, že jsem pohlédl na své ruce mi naběhla lucidita. Vše co jsem viděl nabralo na plasticitě. Koukal jsem na ty dva kusy, měly navzájem rozdílný charakter, ale vzájemně do sebe perfektně zapadaly. Jak je od sebe moje ruce rozplétaly, vypadalo to jakoby řešily nějaký složitý hlavolam, přesto však stačilo točit oběma konci tak nějak náhodně. Přístroj se pod rukama zdál komplikovaný, ale asi po minutě se mi povedlo oba díly oddělit. Nevím, zda jsem měl štěstí nebo to jinak nešlo. Skusil jsem je dát zase dohromady, ale to už se mi nepovedlo. Napadlo mě, že bych na to mohl použít lucidní příkaz a slepit oba konce přáním, ale to jsem se rozhodně nechystal provést, protože jsem se bál, že bych tím předmět rozbil nebo vyplašil.

Oba díly jsem začal pečlivě prohlížet. Větší z nich vypadal spíš jako něco vyrobeného člověkem nebo strojem, něco mezi tvarem kaskádovytých mnohapodlažních budov na složitě členitém tělese a neprakticky poličkovaným nábytkem, protkaným jemným žebrovým, něčeho co by šlo popsat jako síť tkalcovských kladkostrojů. Druhý díl působyl mnohem organičtěji, jedotlivé výčnělky evokovali tvary krovek, lián, rohů, kapek gelu, bublin, žlaz, chlupů, vaty. Přestože byly oba díly takto rozdílných stylů, byly si vzájemně formami, do kterých perfektně zapadaly. Alespoň co se mi povedlo odpozorovat při jejich rozplétání. Když již byly rozpleteny, nešlo tuto doměnku ověřit pro dva díly jako celek, protože se během rozplétání jednotlivé podčásti obou dílů všmožně otáčeli a menily vzájemné úhly. Do poslední chvíle nebylo pro některé části jasné na jaké polovině nakonec zůstanou. Když však člověk pozoroval delší dobu nějaký detail na prvním kusu vždy po chvi našel na druhém kusu někde místo, kam tento kus dokonal pasoval. Proto bylo tak zvláštní pozorovat rozdílnost stylů na obou kusech; ačkoli se vzájemně doplňovaly jako díly dětské skládanky, každý z nich vykazoval zcela jiné charakteristyky jako celek.

Předmět mě fascinoval, zatoužil jsem prozkoumat jeho drobnější detaily z větší blízkosti. Stale si vědom sve lucidyty jsem se rozhodl zmenšit své tělo natolik, abych se mohl po spletitých vřetenech válce volně procházet a kochat se drobnejšími detaily, které v mé současné velikosti nebylo možno rozeznat. Ještě než jsem se zmenšil, jsem oba díly postavil na zem do stabilni polohy, aby se náhodou nepřekotily, až po nich budu pobíhat. Pak jsem opatrně přistrčil oba kusy k sobě tak, aby bylo možno z jednoho přejít na druhý. Toho jsem docíli prostým přisunutím obou kusů blíž k sobě, z obou totiž trčely v priblizně podobné výšce dva pokroucene zobáčky, které po přisunutí vytvořily most spojující oba díly. Jakmile se zobáčky potkali, postřehl jsem slabe zacvaknutí na hranici slyšitelnosti doprovozené pulzem plasticity.

Rozhodl jsem se, že se zmenším právě na tento můstek. Prstem jsem se opatrně dotkl spoje a přemýšlel, zda se zmenšit "od prstu" nebo "od nohou". Nakonec jsem zvolil variantu od prstu, můj prst se počal zcvrkávat a ja ho úpěnlivě tisknul na spoj, jehož textura měnila omak jak jsem zabíral jeho stále menší plochu. Toto smrštěni trhlo celým mým tělem a jakoby ho k sobě přitáhlo. Zároveň s tím se vlna smrskávání rychle šířila mým tělem směrem k nohám. Patrne pod vlivem techto dvou vlivu jsem se vznesl, až na prst, který mě držel na mostním sváru.

Jak jsem se blížil ke spoji, všiml jsem si složité trajektorie, kterou tato hranice opisovala. Díly do sebe dokonale zapadaly. Svoje smršťování jsem zastavil na přiblížení, kde se tenké špicky obou zobáčků, nyní v podobě monstrózně přemrštělých megazobců, scházely do můstku nad nedozírným dnem obřího údolí. Pomalu jsem nohama spočinul na fraktálně probrokátované spleti ornamentů zaplétajících copy strojové půlky poloválce do spleti podivně ochlupených membranových pralesů biomorfní přírody. Kovové trubky pod mýma nohama se neurvale zabodávaly do té zlověstné džungle. Celý ten výjev působil dojmem zaseklého pohybu; ani nitka se nepohla, ale mnoho věcí bylo neprirozene zvlněných do tvarů evokujícich bujarou činnost. Radši jsem se vydal do sterilní půlky mechanického zobce, ktera pusobila méně zlověstně.

S tim jak jsem se zmensil pusobily ty všemožné trubky a kladky o něco praktictějším a ucelenějším dojmem než při pohledu na celý válec. Bylo například možno rozeznat krabicoidní části kam se sbíhaly provazce drátů (ruznych tlouštěk a textur; od vlasů po obří tuby, od hladkých po kořenovitě prochlupené či s obrazci skalpelovitých zpětných háčků). Nicméně při bližším pohledu byla tak priblizne polovina povrchu vsech predmetu pokryta obdobne detailnimy vyjevy, jake mohl clovek pozorovat jeste nezmenseny na teto strojove pulce hlavolamu. Zpusobovalo to takovou nezvyklou závrať; jak jsem stál uprostřed všeho toho trubkoví rozlézajícího se nejenom do dálky, ale i do detailu.

Od mostu dál do hlouby stroje vedla cesta tvořená spoustou rovnoběžných kolejnic, většinou hladkých, sem tam nějaká ozubená. Rozhodl jsem se, že prozkoumam mechanické útroby a vydal jsem se po ztezce. Strojoví mi za chvíli zahalilo výhled na noční oblohu a já postupoval dál prostorným tunelem. Z počátku se zdálo, že chodba určuje jediný směr, kterým je možné jít, ale pak jsem si všim, že jedna na vlas tenká kolejnička odbočuje ke stěně tunelu. Sledoval jsem jí až k místu, kde zajížděla do miniaturní brány. Když jsem se sehnul k zemi,

... Sehnese k ty uplne pidi strunce a sahne na ni aby se na ni prenes ale je tak tenka ze se o ni řízne. Pak tou malou chodbou dojde na naměstí, kde uprostřed je strom, kterej se fraktálně větvičkuje. Někde tam pak bude ta klika, ktera ho navede na to autíčko, jak je popsáno níže. Ten strom by mohl bejt použitej v nějakym významu lahodícim s tim, že cikádí život se točí kolem stromu (pod stromy žijou 17 let pak na ně lezou, nechaj na nich častokrát kůži, pak se na nich častokrat i rozmnožej a vyvrtávaj díry do větví kam pak nasoukaj oplodněný vajička, ze stromu pak nymfy skočej dolu kde se zahrabou a čekaj) ...

  • Vincent na snové louce.
  • Zvážit zda předělat na psaní pomocí uzlování provazů..

Vincent je na cestě lodí odměněn za své statečné rozhodnutí kontaktem se světem dědků, kteří ho učí špagátiku z pro Tokkost základnějšího pohledu - zejména skrze nekromancii, neboli skládání živých celků z méně živých podčástí. Kontakt s nimi navazuje ve snu, čímž je prohloubena i nejistota zda se jedná o kontakt od božských entit nebo o Vincentovo šílenství - nejistota je opravdu na místě, vždyť to co ho dědci učí jsou pro něj dreams come true. Ještě že však Vincent z nekromancie ví čím dál víc, jinak by se totiž Horajzovi mohlo povést eliminovat svou domělou halucinaci - Vincenta. (Pokud ale začátky jeho nekromancie na Horajzovi akce opravdu fungují jako “protikouzlo”, pak to dává neblaze tušit o to niternější neblahost, pokud si svou moc pouze halucinuje.)


2.2  Vincent potkává dědka Cikádu 

Poznamky k dědkovi cikádě, kterého vincent potká až přijede do bimorfního poloválce: Inspirativní videa zde a zde. Vincent by mohl jet schválně za zvukem (cikády) tak jako sameček cikády láká samičku pomocí těch zvuků, taky by mohl něčim udělat ten klikavej/luskavej zvuk (vincent) kerym samička naopak tišejc láká samečka (nebo prozrazuje pozici?). To autičko, ve kerym přijel by se mohlo nakonec vyjevit jako ten larví krunýř, co cikády sundavaj když vylezou po 17 letym čekání, nastraženej tak aby Vincka dovedl k Cikádovi. Dědek by mohl bejt obsypanej menšíma klaun šprýmařskejma zlomyslnejma cikadama, co by meli ruzný části z dědčího těla (hlavu nohu ruku trup atd). Mohli by dělat takový šprými, že by si navzajem odtrhli ty dědčí části těl a poskladat z nich malího dědka. Velka cikáda by pak mohla bezvládné mrtvolce vdechnout život/reanimovat. Ta by se zmateně rozhlídla a rychle schoval do Cikadových šupin. Je otázka zda by tenhle dědek neměl bejt natolik biomorfní, že by mluvil nějak divně (např skrz toho panáčka) nebo vůbec. Jaký by měl cikada vydavat zvuky nebo slova? Asi by mel Vincenta nějak přivítat. Samosebou by měl začít cikadim typickym cvrkotem. Tenhle zvuk by měl bejt hlasitej. To jak by měl komunikovat může odviset od toho, co se mu snaží říct. Dedek se mu v hmyzi podobe snaží ukázat hřbitov, kde se budou nachazet ve zmenšené podobě, na velikost brouka. Začína prohlidkou umrlčí části hřbitova, těžba dusíku na urovni mraveniště, složitější nekromancie na úrovni umrlců. Její základní pasáž (výmenu nexalního slova za jinou, plus fyzicka oprava. ) by byl svědkem a nasledně si jí vyzkoušel. Ten malej dědek v cikadích šupinách by měl bejt šprýmovná postava, něco jako krysí smrť v Prattchetovi. Nějaký svoje šprými by mohl provádět při dusíkatý extrakci, určitě i při samotné nekromancii. Přestože by měl vzhled dědka by měl manýry mimina. Nějaký vrozený dědkovský aspekty by mohly v nepřirozenejch travestiích vychazet v jeho činnech a zvukach na povrch. Přesto by v něm mělo zůstat něco nepopiratelně ale blbě vystopovatelně hmyziho, vcetne divnyho loupani kloubu jak vznikl sešitim těch dědkovskejch pasáží s cikádíma jak na svarech byly nedbale odloupnutý z hnidocikád. Ale v porovnani s i zachovalejma dedkocikadečkama (hnidocikad) by to byl celkem pravoplatnej dědko potrat. Dedkopotrat by mu mohli rikat ty dedkocikaděnky, kterejm by on řikal hnidocikady.

Prave transformovano do textu: zmenší se (lucidně) a vleze na jeden z dílů (asi ten strojovej - ale bylo by asi chytrý aby než ty díli zmenší a jeden si vybere je dal k sobě tak aby se konci dotýkaly tak aby pak mohl z jednoho přejet na druhej), kde se přesvědčí o fraktálnosti (na libovolnym přiblížení. hmota toho kovu připomíná samotnej díl z původního zoomu). Jakmile tam začne točit nějakou kličkou celá soustava se dá do pohybu, všimne si že se kousek dál začal formovat jakýsy skafand vleze do něj, ten má jakoby šlapky na nohy a řidítka a když začne šlapat tak ten svět ožívá (instrument času). Nejdřív jede jen rovně a užívá si animaci. Pak si všimne že řiditka de točit on tim ovlivňuje kam se skafandr hejbe (instrument vůle). Skafandr se kolem něj čím dal těsnějc utahuje (ze začátku by to mohlo bejt spíš takový autíčko který by se postupně měnilo na nějaký železivý brnění až krovky) postupně vyjede ze strojovýho dílu přes můstek na ten biomorfní díl kde se setká s prvním dětkem, měl by bejt nějak vtipně hmyzí -dědek cikáda

Dědek ho veme na hřbitov. Hřbitov je pak místem nekromancie, při první návštěvě by to však mělo být patrno jen v nepatrných naznacích.

Sepsal jsem si dřív jako “Základ hřbitova”, takovymhle haluznim jazykem by ty dědci mohli občas mluvit, na dědkách je taky důležitý, že morfujou mezi různejma rolema a neni jasný jestli jednoltivý role jsou různý dědci a nebo jestli je jen jeden dědek co se do nich stylizuje. Tady jsou teda ty Základy hřbitova: Kostry na hřbitově plném stromů. Po stromech leze hmyz. Tito mravenci hledají, co jíst. V inhabitačnim stromě svou polívku chystají. Ta se dle problému zove druhem. A list je jim medovou potravou. Stromy potřebují dusik pro svůj růst, ten co z mrtvol ztéká. A kříží se stromy opilením. Jsou potřísněni pylem když se k bliznám se sklání hmyzí princ. Nad tím dlí hora nebo město kde čaroděj koná. Šaman hledající učně na zastavce lodi blaznů, kde do té doby přebyval jen ve snu. Ten ho v opojeni byliny plodící programy na jeho ovlivnení. Děj techto snů je začátek děje. On tam vsak byl driv nez prisel hrac. Odtamtud kona pozpatku a kdovi jak moc je toto mysleno doslova simulatorem nebo nadnesene v literarni kreaci pribehu hry.

Různý druhy dědka: Dědek čarodějnej (gandalf-o-brumbální typ), šaman, druid, dědek Cikáda (ten by měl bejt asi první kterýho uvidí když autíčkem přejede ze strojový půlky válce na biomorfní půlku, tak na tý biomorfní potká dědka Cikádu), dědek matematik, dědek inženýrsko-konstrukterskýho ražení, (inženýr Houbička).

Dědek ho vezme do komplexu uvnitř hory/věže. To je jakási neviditelná-univerzita / klubovna / šamanhood / etc dědků. Mělo by to působit profi dojmem špičkový organizace přehulenejch gerontů. Povědi mu zde technický detaily zónový architektury atd.

Dědek mu ukáže “fokální stavidlo reality” postavu Pranexus: Antropomorfni perzonifikace procesu bytí - špička věže. Ma schopnost odpojit zónu od sveho normalniho vykonavani a namisto toho ji az fyzicky upravovat procesem simulace uvnitr pranexu materializujice implicitni proces. Nebo snad jen inspektuje netknouce (aspon vetsinou) proces toku dat ve vykonu krokovaci funkce aby materializoval jinak implicitni proces mistni reality.

Vše může byt ve zrychleném sledu, plán je že se mu tenhle kanonickej postup bude opakovaně zdát, ale v obměnách tak aby ho to expozovalo tomu čeho ho chtěj dědci naučit, ale v obměněnejch kulisách. Odpovídá to i snový praxi, kdy se nám často zdá jeden motiv opakovaně, ale pokaždý s jinejma detailama.

Základní tenze vztahu dědků a Vincenta je, že dědci z něj maj strach, díky tomu že se ho snažej naučit programovat realitu v kerý žijou, protože má konexi na čtenáře/hráče, který může upravovat jejich program/text jako takový. Díky tomu neví zda jim pak nesebere moc, protože ve chvíly kdy je předčí bude podstatně mocnější než oni. Tím je také odůvodněna mystičnost obálky, v které přichazí zpráva pro Vincenta.


2.3  Vincent potkává Pranexa 

2.4  Horajz zakládá Kapucíny 

  • V době kdy je v Zákrutě
  • Anarx opouští Zákrutu

V Zákrutě Šílenců se Horajz z role detektiva přeorientuje na zakladatele, vůdcem a proroka kultu Kapucínů, kteří budou nakonec hrát klíčovou roli při stavbě golema Horajzova Čtenáře (boha, který tento kůlt uctívá - reprezentující autora textu). Horajzovi se tím stalo vlastně něco podobného co Vincentovi, který byl vyhoštěn z města na loď, což se na první pohled zdá jako špatná věc (to je podobné tomu, že je Horajz odsouzen “scénářem” příběhu k tomu být antagonista), ale otevřelo mu to dveře k dědkům (Horajzovi to otevřelo cestu k zvnitřnění) a tedy k studiu podstat Tokkosti, což je to oč Vincent usiloval už ve městě.


2.5  Návrat Proroka 

  • Horajz se vrací na Loď s Kapucíny
  • Od návratu je v této scéně ještě popsán celkem delší časový úsek, aby nebyli hned v Šnekově Kloubci.

2.6  Šnekův Kloubec 

Ve vsi to smrdí a já tam rozhodně smrdět nebudu. Proto trousím moudra jinde, za vsí, ve svý schovce, kde se mnou nikdo nebrouzdá obilnym polem.

Posloucháme vnitřní monolog pana samo-mudrce Bogrooda Fokberta, který nerespektuje své jméno a ani ho neříká ostatním. Těm říká, že se jmenuje Anarchtral, Anarch Otraal, nebo jak ho to zrovna napadne, ale většinou to má podobnej zvuk něčemu takovýmu. Žil ve vsi dost dlouho a to se právě mění. V zásadě ho serou lidi, ale dost sere i sám sebe, protože je člověk. To se snad ale brzo zvrtne. Žil i jinde a bude žít zas úplně jinde. Tohle si aspoň pouští do tý svý vnitřní budky trubkou na fretky. Je to iluzionista náhodnosti a člověk chatrného vousu.

To jeho jméno, co si nad nim tak přede, zjišťoval si co znamená. A dalo mu to i práci, ale zjistil to. “Anarchj” ve starém jazyce, který mnozí nudní provazníci považují za smyšlený, ve Starošohajštině, to znamená “pojídat písek”. A “Oth-Raëll” zas v jinym, ještě staršim, ale míň zpochybňovany jazyce znamená “červ stonohý”, něco takovýho... ty slovníkový špůly měly dost otahaný uzle. Ale takový překlady se mu líbí a myslí si, že to tohle znamená - stonohý písek požírající červ. A souhlasí s tim, protože on rozhodně neni ten divněj vykuk, co ho vídá v hladině řeky.

Vůbec, má pochyby o tom světě, kde se odehrává, jak on s chutí přemýšlí, jeho příběh. S chutí si odplivnout. A nemluvíme tu o tom světě jako takovym, ten je divnej bez pochyby a neni na tom nic divnýho. Jeho spíš znepokojuje ten jeho konkrétní, divnej příběh co… no teď nemá ty správný slova.

Ale prostě si příde jak v podhoubí tohodle světa, toho světa co v něm žije. Ale většinou se s tim umí vyrovnat. S timdle prapasmradem svýho vlastního vřetena se vyrovnává pečlivě hejčkanou leností a to je metoda mocná, robustní. Prostě ví, kdy uplně nemusí myslet nad něčim, z čeho by jinejm naskakovala žilka na spánku. Něchutna cukává mrška.

A taky už ví, jak se z týhle prdele vykope. Pojede na lodi, protože ty jedou daleko a líně. Řeka je tu rozvláčná, a tak bude dost času se někde vysadit, když to tam bude slibně nehnít. Na to, že je to tu taková prdel tu totiž staví docela dost lodí. Vona to je prdel spíš koncepčně, jinak je to tu jako celkem rozlehlý. Přístav to tu má pořádnej a to von zas umí ocenit. On neni za každou cenu zapšklej - a tak teda přístav, ten oceňuje. Ten je skoro až městskej, ale jak ujde člověk pár ulic, tak je zas v tom smrdutym hliněnym střevě. A v blbejch směrech je o pár ulic dál už člověk většinou na poli. Anebo na sever, v bažině, co se líně mění v les. To se mu zas líbí a tu teď je. Má tu tuhle svojí skovku, a tady se mu nejlíp osnuje osnova.

Mám vyhlídnutý dvě lodě, kde by mělo bejt celkem snadný se uchytit. Ta první přímo hledá nový členy posádky a na tom něco smrdí, možná že jen práce, ale i ta smrdí nelibě. Ta druhá co připlula se zdá o dost pohodovější, co se týče nějakejch povinností a pravidel. Až teda možná i trochu nepohodlně pohodová - i když, něco takovýho vůbec existuje? Viděl jsem jí připlouvat, takhle lodě normálně nepřiplouvaj. Takhle z lodí normálně nevystupujou pasažéři. Většinou prostě ta loď přijede dost blízko k mólu, někde tam svěsí mostek, nebo hodí nějaký prkno, připadně prostě přeskočej tu mezeru - záleží na typu lodi a zhejčkanosti pasažérů. Ale u týhle kocábky zvolili asi tři nebo čtyři opustě: pár chlapů vyskočilo ještě za jízdy a docela hnusně si natloukli. Bylo jim to ale úplně jedno, vyskočili, chechtali se a chytali lana, co jim ostatní házeli. Vyházeli hrozně moc lan a začli je svazovat navzájem a k okům u móla. Až z toho byla taková pavučina, po který začli slejzat jak pavouci další … lidi. U špíčky lodi ta pavučina postupně houstla a to jí už nemuseli vůbec dělat, tou lodí by v tu chvíli neutrhly ani povodně, rozhodně ne ty co pamatuju já.

Většina posadky byla dost spoře odděná, ale některý naopak vypadali jak v nějakejch obřadních rouchách nebo co, tak tři čtyři z nich. No a ty právě šli na příď a začali tam skrz ty lana soukat všelijaký prkna. Vypadalo to chaoticky, ale postupně se začal rejsovat klikatej mostek vycházející přímo z přídě a vedoucí někam k mólu. Po týhle stavbě přešli tyhlety kapucíni. Ale tohodle ciátru - s pavučinama a kapucínskym mostem - toho se účastnila jen tak třetina posádky. Většina pasažérů totiž přeskákala tak, jak by to udělal normální plavebník, když loď připoutaj k mólu dost šikovně, že tam neni moc mezera. Nakonec tam, asi pro starší osazenstvo, dali prkno, zase poměrně klasický. Vylezli snad úplně všichni, ale dost jich nervózně pošlapovalo na pevnině a pak se zas vrátili na palubu. To sem ale už moc nehodlal sledovat, protože mě zaujali ty kapucíni. Ty jsem se taky vydal sledovat.

Skupina kapucínů, kterou sem sledoval, byla šestičlená, ztoho dva nebo tři se neučastnili stavění mostku. Ty polonahý tkalci, co tkali tu síť, s nima nešli. Jako kdyby to byly dvě skupiny, co spolu jen symbiontěj. Kápě měli v různejch barvách a nevěděl jsem esli se bavěj nebo jdou mlčky. Šli v celkem uspořádaný formaci. Vypadalo to, že ves neznaj ale zároveň moc netápali. Jen bylo podle cesty kterou ulicema volili jasný, že nejdou někam na jisto. A jestli jo, tak dost pošahaně, což by k nim zase docela sedělo. Nakonec vlezli do hospody U Huňatý tety, kolem který šli už dvakrát předtim. Abych nebyl nápadnej (nebo abych byl ještě nápadnější?), tak jsem ještě jednou obešel blok a vešel taky do Huňatý tety. Dým z Mdlý tam byl podobně huňatej jako teta samotná. Kapucíny sem nikde neviděl, a tak sem odhad, že asi zamířili do podzemního brlohu. Tam byl dým ještě hustší, takže mi dalo celkem práci je najít. Ale dobře jsem odhadl, že budou v jedný z koncovejch komůrek. Někde pěkně v soukromí. No ty komůrky tam vypadaj jako že jsou v dost odlehlejch koncích navzájem a že sou obložený masivnim dřevem, jenže to je trochu architektonickej klam Huňatý tety. Většina komůrek má svojí protikomůrku, která s ní zdílí většinu dřeva. Jen cesta k nim je uplně jiná. V Huňatici to znám a rád to tam mám, a tak sem věděl, jak se de k jejich protikomůrce. Měl jsem štěstí a byla volná - maj jich tam fakt hodně a proto tak nezvyklá architektura, aby to bylo celý skladnější.

Živim se jako provazník a tak u sebe nosim vrtáky na dřevo. Ve vejšce svýho ucha jsem si opatrně poklepal, abych zjistil, jestli tam neni něco opřenýho. Mám už na to takovejs svůj grif. Znělo to dobře a tak sem si vyvrtal díru doufaje, že tam fakt nikdo nesedí opřenej. Neseděl. Tak přiložim ucho a poslouchám.

Moc jsem tomu nerozuměl, ale jestli jsem se v tý jejich hartmatilce aspoň trochu zorientoval, tak sou celý vilný rozšířit svý řady o další zbloudilou kachýnku. A tak o tom začínám uvažovat jako o možnosti, jak se z týhle prdele vyškrábnout. Ale jsou to teda fest pošuci, takže je to fakt na zvážení. No utýct můžu kdykoliv, a když neujedem za tu dobu moc daleko, můžu se vrátit klidně sem, jakoby se nechumelilo. <[ nebo by spíš Anarchotrál měl začít chtít s nima odejít až po tom, co se potká s Dhé? No spíš je divný že chce utýct a voni hledaj kachýnku, přirozenější bude, když začne formulovat tu myšlenku když to uslyší ]> Jak si tak rozjímám a představuju si různý scénáře, odtáhnu ucho od škvíry - bylo to nepohodlný a vůbec začli mluvit o něčem nepochopitelnym. Opřel jsem se pohodlnějc o stěnu kóje, koukaje stále na tu vyvrtanou díru. Srandovně z tý dírky tekl ven obláček mdlý, asi si vedle dost dopřávali. Chvíli se na to zálibně dívám, ale pak mi na tom něco začlo připadat divný. Nebo mě první trkla ta vůně?

Začal jsem ten kouř do sebe vtahovat, ani ne že bych si to vědoměne naplánoval, prostě jsem se přistih, jak to dělám. Ta chuť. Tekutá chvějivá dobrota. A v břiše to tak pěkně šponovalo, jako když se člověk bojí něčeho, na co se těší. To neni jen tak obyčejná mdlá, určitě v tom je, ale je to něčim řízlý. Nebo je to nějaká mě neznámá odnož. Chtě nechtě jsem se čim dál víc blížil k dírce. Začínalo to nějak tepavě působit na moje vnímání, protože nevěřim, že by ten kouř mohl houstnout jen díky tomu, že sem ho víc tahal. Nebo moch? Byl sem už rtama skoro u tý díry (zdálo se mi, jako by se trochu zvětšila, jak zornička v noci) a tahal jak divej, když do mě vjel jakejsi cucek tekutýho kouře. Než jsem se stačil rozkašlat tak se jak šlahoun vrátil zase zpátky a cestou ven mi to stihlo olíznout jazyk. Příjemnost toho oblíznutí mě na chvilku ochromila a já si jen užívám vzpomínku na tu koncovku, co ten šlaušek načrtnul na špičce mýho jazyka. Jak jsem přestal tahat, tak koukám jak mi z pusy nahoru odtejkaj zbytky kouře, co sem vysrkal. Co to ty hnojpera vyhulujou za matro, dyť vono to teče zpátky do tý už zase smrštěný díry!?

Dál už de ven jen klasická mdlá se slabou příchutí vzpomínky na těkavost předchozýho dýmu, ale je poznat, že ta přidaná substance už dohrála svou podívanou. No jestli jsem byl na pochybách, kam se vydat na svym příštim vandru, tak teď už nejsem.

Pak když jsem byl v klidu tak jsem si napsal o tomhlec zážitku řejkadlo.

Z díry to teče
že za zdí se peče
a mě to nedá
tak saju ten vzduch

Teče to ke mě
a já špulim pevně
čvachtám to jemně
holduju si puch
K dírce se tulim

a svý bulvy kulim
že i ta mrška
už se votvírá
V tom náhle ten cucek

jak když narveš klacek
v plicích se mi teď
úhoř prodírá
V tu chvíli mi cvaklo

do pantů zaklaplo
že tohle neni jen
obyčejná dírá

  • Loď přijíždí do Šnekova Kloubce a Anarx poprvé potkává Dhé U Chlupaté Tety.
  • Pak by to možná chtělo ubrat/zvolnit na šohajskosti, ale tak nějak prostě Anarx přemejšlí, tak je to trochu v koncentrovanější podobě halt, aby měla jeho osobnost možnost naboptnat.
  • Zvuková ochutnávka viz youtube.com/user/sekol

Přibližně do počátečních fází Vincentovy nekromancie a Horajzova kapucínského kultu přichází katalitická inter-bottomup-topdown kontextualizaci zajišťující postava Anarxa Otraala - potulného volnomyšlenkářského a příjemně lenivého provazníka (rozdíl mezi provazníkem a špagátologem je asi jako mezi programátorem a informatikem). Ten se přidává pod oficiální záminkou členství u Kapucínů, ale zároveň se stává Vincentovým kamarádem (což působí tenzi ale zároveň most mezi Kapucíny a nekromantem). Pro Kapucíny představuje klíčového konstruktéra golema simulujícího Schpachova Čtenáře. Vincentovy zas podstatně pomůže rozluštit “dědčí šifru” a postavit ZL-mlýnek.


2.7  Operace Hřbitov 

Po tom, co ho paralyzoval bylo nutno vyjmout hrudní koš jeho břišní mozkovny. Rozšíření nervové kapacity pomocí implantu cizí mozkovny je trochu pokročilejší technika, hlavně pak příprava implantu. Přeimplantace už hotového modulu je však o poznaní snazší úloha, na kterou si už troufal. Aby byl modul životaschopnější v krušném používání, jakému byl běžně vystavován v těle nemrtvého, bývá opatřován ochranou schránkou v podobě hrudního koše, nejčastěji z domestikované drůbeže. V tomto případě to byl hrudník kachny. Vyjmout takto ošetřený modul je možno poměrně na hrubo, pouze pokud nejaká vlákna kladou znatelnější odpor je bezpečnější je odříznout břítkem. Zvykem je vyznačné kanály nechávat na dobře znatelných místech, která člověk snadno lokalizuje orientací podle koše. Pod přední kostí bývají drženy výstupy k motorickým svalům, ty jsou totiž duležitější než senzorické kanály - slepá zombie ještě paseku může natropit, zato vidící nehybná potvora je méně praktická. Standardní kanálování samozřejmě není dodržováno pokud si chce autor držet tajemství o své konstrukci; zde se ale Vincentovi zdálo, že je klasická šablona dodržena: motorická vlákna stočena za přední kostí, senzorická klubka tam, kde měla kachna kdysi krček a vývody pro hormonální řečiště v kloakální části koše.

Tyto znalosti měl Vincent nastudovány převážně z toho zacuchance od Cikády. Jeho cucky se mu čím dál častěji zjevovali i při bdělosti: tu v potrhané pavučině, tu v chuchvalci říčních řas i v chuchvalcích racčího peří, které Dortmund trousí po palubě.

  • Vincent operuje na hřbitově
  • Ve Šnekově Kloubci, kde naberou Anarxa.
  • ... Ale nejvíce si toho načte v Dolfírově sklepení sníce v klidu svého lůžka. (přesunout po Dolfírovi)

2.8  Anarx se přidává na loď 

  • a seznamuje se s Vincentem

Mezi Traalem a Vinckem se postupem času formuje přátelství. To je ale dost zpomalováno faktem, že Traal je v Kapucínech, zatímco Vincek je mistrem Kapucínů nařkáván z neexistence. Vincent ale Traalovi čím dál víc důvěřuje, Traal jeho důvěru neklame (minimálně prozatím). Vincent se tedy po nějaké době odváží Anarchovi prozradit o svých cestách k dědkům a o tom, jak paluba posetá mrtvolkami odpovídá přízračné krajině snů. Traal tuto důvěru opětuje svým doznáním se ke vztahu s Dé. Traal si nějakou dobu taky mapuje mrtvolky na lodi a konzultuje to s Dé (možná ta interakce s Dé diskutující povahu mrtvolčí mapy proběhne v nějakém jiném diskurzu, který by člověk neoznačil konzervativním termínem „konzultuje“). To že se mapka začne načmodrchávat i na jeho příběh nakonec dovede Traala k tomu, že seznámí Vincenta s Dě.


2.9  Sebešpicl 

  • Zlatá éra kapucínského sebe-špiclování Horajze
  • Během kterého se Kapucíni učí Horajze 'nazpaměť i z provázku'.

Horajz věří, že je zhmotněním Čtenáře v Tokkosti a tak je jeho cílem nechat budovaného golema ovládat Horajzovu postavičku, čímž dosahuje procesu zvnitřnění (odklnonu od předskriptovanosti směrem k svobodné vůli - respektive k vůli golema). Technicky to probíhá tak, že kapucíni mají za ukol o něm zuzlovat co nejvíce informací - co možná neustále ho pozorují a sepisují o něm hlášení (ironie vzhledem k tomu, že jeho dřívější prácí bylo sepsiovat hlášení o jiných - zaroveň to však umožňuje aby předal kapucínům poměrně sofistikovanou sadu technik jak na to - a v neposlední řadě je tato sebe-negace i předznamenání blížící se katarze). Vylepšování golema probíhá tak, že kapucíní mají za úkol dělat Turingův test - tedy zjistit, zda se zrovna Horajz ovládá sám, a nebo zda ho ovládá golem. Golem je šlechtěn tak, aby trénovaní kapucíni nepoznali kdy jde o “starého” a kdy o “nového” Horajze. Jde v zásadě o koevoluci, protože kapucínská hierarchie je dána tím, kdo zvláda nejlépe úkol rozpoznat nového od starého - čili golem má kapucíny přelstít a kapucíni mají golema odhalit.


2.10  Obchodník Katz 

  • Vincent potkává obchodníka Katze
  • Loď kotví ve městě, kde se seznamujeme (asi) s eko-(logií/nomikou) včel a stromů.

Traal učí Vincenta provaznickému umění, Vincent ho na oplátku učí partiím z nekromancie. S podivem zjišťují, že ty dvě činnosti se sobě zatraceně podobají (mezi nekromancií a provaznictvím je dost podobnej vztah jako mezi lambda kalkulem (jazykem) a turingovym strojem (počítačem)).


2.11  Dhe Mon Agh 

“Ve vsi to smrdí a já tam rozhodně smrdět nebudu.” Projelo v lepkávé mysli Morgovi Pačitálovi, pavouku poslanému na přesnování sítě nad Anarxem, lanovým technikem mířícím na loď bláznů. Jeho potvorku si ráno pořádně prolézal. Mají ho zavěšeného v prvním patře hned u tnoucí tyče jedna-šesnáct. Přesnovám to nad ní a pak to vyvezu nahoru k obtočení houbám. Pak to projedou kucí z dvanáctky a já se na to zas vrátim a podívam se, jak to nateklo. Ještě si přesnoval kopii dalšího vlákna: “Proto trousím moudra jinde, za vsí, ve svý schovce, kde se mnou nikdo nebrouzdá obilnym polem.” Hmm, složim si je do jednoho, proběhlo Morgovi hlavou. Vzal to trochu flopem a nasoukal tam. “Ves mi zasmrádla má moudra v tísni svých zdí, před čímž jsem se schoval.” Tyhle slepenčí vlákna tim vždycky trochu škubnou a posunou tak kapky do jiné protnuté konstalační vidiny. Další věty přesoukal na: “Radši bych nebyl Bogroodem Fokbertem. Cítim se Anarxem.” Tyhle vlákna potřebují ze stropu trochu šupulu, a přidal šupulační vlákna : “Což je moje hlubinná záliba. Lnu k ní šupulačním vláknem, minimálně dvěmi vlákny.” Na to Morga užilo, tyhle trans-tríčky. Co znamená v kontextu alternativního textu slovo šupuláční, když se jeho význam neukotvil ani v jeho vlastním pavoučím příběhu? To už pavouci umí vycítit, tomu zase věřte. Šupulační tu zní jako náhodná blbost, ve zkutečnosti je to proměná dopočítatelná fix-point-operátorem tohodle srandovního textu. Čím vlastně lne k příběhu Anarxa, jak to pomůže jeho dětem a manželkám. Jak jim to dopomůže k litější šťávce? “Odžil jsem si tu svý.” Cejtil, že takhle by to dál nešlo, chybí tomu trefnější klodyha, herbetrální pohokladka. Ale než se uplete síť, to halt chvilku trvá. První vlákna bejvaj takhle kostrbatý.

Anarx byl paralyzován, nechápal ten výjev. Co to bylo za hlas a odkud šel, byl to jeho hlas? Rozhodně byl podobný.

"Neboj se, Trálku," říkal ženský hlas v pozadí jeho lebky.

"Co jsem to byl za pavouka?" Zeptal se polohlasně, spíš v duchu.

"Ukázala jsem ti, jaké to je přesnovat tě."

  • Anarx staví Sukubí Hamaku ze surovin od Katze
  • Další ženskou postavou na lodi je Thér; mezi Traalem, Thér, Dé a Traalovým kladkostrojem pomalu vzniká milostný čtyřstěn.

Anarx získá díky své užitečnosti (je zručný provazník; jak natahovač, tak uzlovač) a konexím v Kapucínech soukromou kajutu, kde staví (nemravný) stroj pro vyvolávání démona Dhe Mon Agh, jejíž přítomnost poprvé pocítil při svém prvním střetnutí se s Kapucíny ve Šnekově Kloubci v přístavní hospodě U Huňaté tety.

Kolem této doby do příběhu tedy výrazněji vplouvá Dhe Mon Agh. U obou důležitých vynálezů, v jejichž konstrukci/objevení se Anarx později angažuje, figuruje jako hnací motor koevoluce - u golema jde o koevoluci golem vs soudce (kde kritérium je nápodoba vzoru) - u ZL-mlýnku jde o koevoluci agant vs prostředí (kde kritériem je (ekonomická) výkonost). Všimněme si, že koevoluci v obou případech lze celkem nenásilně chápat jako homomorfní pohlavnímu výběru v přírodě (tzn. veselostí a lapalíjí plynoucích z existence ženského a mužského elementu). To tedy trefně synerguje s objevením se Dhé na scéně.


2.12  Dhé zasvěcuje Anarxa do 'principu loutek' 

  • Anarxovo seznámení s Podhoubím a jeho principy, které využije při návrhu Golema a pro další zdokonalení hamaky.
  • Výjev, kde Anarx dostane do ruky svou malou loutku, kterou ovládá své tělo.

2.13  Horajz osnuje útok na Vincenta 

  • Je u toho i Anarx.

2.14  Anarx informuje Vincenta o útoku na něj 

2.15  Regiment 

  • Vincent buduje obranný nemrtvý regiment proti Horajzovu útoku

2.16  Vincent získává L-ingredienci 

  • Co přesně je L-ingredience?
    • Patrně se skombinuje s lupou, kterou si Vincent brzo Vysoustruží
  • ? asi tržní interakcí kolem Katze ?
Akt 3

Dialog

3.1  Sjednocující Rozhraní 

  • Anarx přemlouvá Vincenta ať se spojí s Horajzem
  • Vincent tento plán odmítá, zase je to do něj ale semínko pochyby.

3.2  Vincent potkává Gendolfüra 

  • Říká mu i o substanci x.
  • A hecuje ho k boji s Horajzem.
  • Zrcadlová tématika, analogicky k tomu, že dědek potrat je podobnej Horajzovi...

3.3  Vincent poprvé Soustruží 

  • Co vysoustruží? A co si odnese?
    • Mohla by to být 'zmenšovací lupa', umožňující zmenšovat předměty i lidi.
    • Takže se otvírají nový možnosti pro:
      • Palubní mapu
      • ZL-mlýnek

3.4  Horajz plánuje útok 

  • Těsně před bitvou a začátek bitvy.

3.5  Vincent nekromancií odráží Horajzův útok 

  • Kapucíni utrpí podstatnou ztrátu.

3.6  Plány na Golema 

  • Anarx s Horajzem plánují golema 'loutkovým principem'.

3.7   

3.8  ZL-mlýnek 

  • Anarx Vincentovi pomáhá rozluštit záhadu ZL-mlýnku.

3.9  Golemovská Montáž 

  • Zachycuje delší časové období ve zrychleném sledu (montage)
  • .. toho jak kapucíni provádějí montáž Golema.

3.10  Víc než regiment 

  • Vincent šlechtí mlýnkem světy a zombie v přípravě na útok na Horajze.

Jak se v ději posouváme dál a Vincentova nekromancie rosté ve své potenci - zatímco na druhé straně barikády je Horajz čím dál odháčkovanější, golem čím dál věrnější a tím pádem Horajz čím dál zvnitřněnější a díky tomu vědomější si své šašíkovské pozice - roste ve Vincentovy temná strana moci. Že je to přirozený vývoj může jeden nahlédnout prostě z toho, že nekromancie je přirozeně temná činnost, jakmile se její teoretická (v plenkách a rozmazaná projevy jen ve snu) znalost přehoupne v aktivní použitelnou znalost, jedná se o silně třaskavou sloučeninu s inherentně temně trpkou příchutí špůlených těl. Naše analogie s vědou a náboženstvím zde stále dává poměrně dobrý smysl: Zpočátku je věda hnána čirou zvědavostí a touhou poznávat, jde odspoda po malých krůčcích a pomalu sbírá síly. Jak postupně sílí začínají jí narůstat růžky a to co byla prozatím přirozená opičí zvědavost se mění v polobožskou moc. S tou přichází morální obligace centrovaná kolem zodopovědnosti s takovou mocí nakladát a korigovat ji. To je ta chvíle kdy naše ego (Vincent) podstupuje zkoužku správně si definovat priority a držet se jich. Naopak spyritualita je nebezpečná ve své naivní fázi kdy tíhne k propletení se s politickou, byrokratickou či soudní mocí, neboť to jsou podobně vysokoúrovňové sociální konstrukty.


3.11  Vložení Šému 

  • Horajz si naplno a definitivně napojuje Golema.
  • Tím, že dává Golemovi definitivně svou loutku.

3.12  Nad Plánem 

  • Vincent plánuje útok nad palubní mapou světa.

3.13  Horajzovo Satori 

Proces zvnitřňování má na horajzovu postavu efekt turning pointu a začíná chápat, že není tak úplně mesiášem ale spíš ironizovaným obrazem mesiášství. Prochází katarzí a ze zmateně-zlé postavy se mění na ještě-zmatnější-ale-dobrou postavu. Proces zvnitřnění je v zásadě procesem odhačkování se z Matrixu - Horajz byl svým příběhovým osudem předskriptován k patologickému chování, které ho dovedlo až k tomu že chtěl úvést do chodu svou mesiášskou podstatu. Tím však seznal, že je kosmickým vtipem, což mu dalo potřebný políček aby se překolejil na lepší kolej.


3.14  Vincent útočí na Horajze 

3.15  Vincent ušetří Horajze 

3.16  Trialog 

  • Trialog o zvnitřnění Tokkosti
Akt 4

Stvoření

4.1  Rozvázali si Jazyk 

  • Trojice rozluštila 'Jazyk'.

4.2   

4.3  Stroj času 

  • S pomocí Pranexa si vysoustruží 'příběhový stroj času'

4.4  Vrátěj se do minulosti pro zapomenutou kartu 

4.5   

4.6  Dhé vede trojici do Podhoubí 

  • Učí je slack-lining na pavoučích sítích.

4.7  Nájezd na Dědčí věž 

4.8   

4.9  Konstrukce O 

  • Trio naprogramuje Kutila/Hru.

4.10   

4.11   

4.12   

4.13  Celý balík 

  • Konstrukce substance X
  • Nebo snad fiX?
  • Trio poskládá karty ve správném pořadí.
  • ? nebo spíš fix je pevnej ale to co vytvořej dělá tomu ten kontext (pro 2. čtení) ?
  • x je bootovací sekvence O (Kutila) text této knihy - TRIO JI SEPÍŠE.
  • Naproti tomu herní climax je patrně prolezení zrcadlem a 'povýšení' z herní figurky na side-kicka.

4.14   

  • Dozvěděj se, že dědci to tak chtěli.

4.15  Zasunutí X do O 

4.16  Rozuzlení 

  • Návod na 2. čtení
  • Hrdinové 'lezou do svých dědků':
    • Vincent do Dolfíra,
    • Horajz do Cikády,
    • Anarx do Katze,
    • Dědci do Metadědků.
    • A Dé zůstává Dé.